Historie klubu


O prvních kaktusech a kaktusářích v Čelákovicích se dovídáme ze vzpomínek bratří Červinkových.
      První kaktusy jsme viděli doma. Pěstovala je naše máma. Další v Čelákovich měl ing.Plašil, asi dvacet druhů. Při návštěvě u příbuzných v Liberci jsme se dozvěděli, že jejich soused je taky kaktusář.A byl, vlastně KAKTUSÁŘ. To jsme v té době ještě nevěděli. Jméno Josef Jelínek Liberec nám nic neříkalo. To bylo kaktusů, to byl ráj. Byl rok 1957. Problém nastal když pan Jelínek prohlásil "já kaktusy neprodávám". Nějaké nám dal. Bylo nám 12 a 10 let. Při odchodu jsme nevydrželi a zaútočili "pane Jelínek a vymněňujete?" "ano". A bylo vyhráno. Př.Jelínek měl malý skleníček v zahrádkářské kolonii a mohl mít jen své oblíbené Parodie a vzácnosti. Doma jsme odlámali odnože z Echinopsis, M.prolifery, Gasterií a dalších druhů, napěstovali a přemlouvali rodiče, že by se mělo jet ke strejdovi do Liberce. Pan Jelínek slib dodržel a měnil. Co si o tom myslel nám došlo až po létech a pak jsme se tomu i společně zasmáli. Na úvod to stačí. Důsledek:
              KLUB KAKTUSÁŘŮ V ČELÁKOVICÍCH SPOLUZAKLÁDAL JOSEF JELÍNEK Z LIBERCE !!!
      V roce 1959 jsme přemluvili k založení prvního kaktusářského kroužku p.Hynka Volkmera a naší mámu. Pracovali jako zahradníci na školních pozemcích na osmiletce-Kamence. Mělo to honosný název Krajská stanice mladých přírodovědců a říkalo se tomu Mičurinci. Pochopitelně, že mezi kamarády jsme udělali propagaci a zajistili tak členskou základnu. Získali jsme i několik dospělých zájemců ale ne všichni byli ochotni chodit do školy do kroužku a tak jsme za pomoci pana Volkmera, významného funkcionáře místních zahrádkářů založili i sekci kaktusářů při této organizaci, ale tam jsme byli z části jen trpěni- nebylo nám 15 roků.
      V té době, pro připomenutí, byla situace následující. Kaktusářská organizace žádná neexistovala a nebylo povoleno se za tímto účelem sdružovat. Vznikaly proto různé kroužky ROH, zahrádkářů a jak kdo uměl.Někdy od roku 1955 začal pracovat Koordinační výbor kaktusářských kroužků a začal vydávat věstníky. Zejména kaktusářům z Prahy se podařilo překlenout toto nelehké období neinformovanosti a nejednotnosti. V roce 1955 bylo devět oficiálních kroužků krytých nějakou organizací. V čerstvé paměti bylo ještě zrušení spolkového zákona v r.1951. Tím byla možnost sdružování, spolčování či vydávání nějakých tiskovin komplikovaná. Přesto v r.1961 je již organizováno 22 kroužků, víme o sobě a občas přijde nějaký cyklostyl s informacemi. Aktivní jsou zejména kroužky Praha, Brno, Ostrava, Gottwaldov (Zlín), Olomouc, Roudnice n/L., Orlová, Břeclav, Sokolov, Ustí n/L. a vznikají další. Členů i u nás přibývá. V roce 1960 vychází kniha KAKTUSY Pažout-Valníček-Šubík, ale málo je šťastných, kteří ji seženou. V roce 1962 pořádá Praha u příležitosti 40 let kaktusářství v ČSSR VI.sjezd kaktusářů. Povedl se a je známo již 30 krožků. C.Backeberg vydává již 6.díl DIE CACTACEAE. Je to drahé, jeden díl 250,-Kčs, ale je tam vše. Dnes je každý již chytřejší a vše by přejmenoval. V té době náš místní znalec Thelocactusů př.Záklasník- jako jediný z nás se znal s př.Pechánkem dostává přezdívku Backeberg. Dnes už mu zase říkáme Láďo a dodáváme -je červen už mrznout nebude, měl bys kaktusy vynést ze sklepa. E.J.Alexander popisuje Ortegocactus macdougallii, Ritter Weingartia longigibba. U nás jsou nejznámější a nejaktivnější J.Jelínek-Liberec, Ing.F.Pažout, Dr.J.Valníček, R.Šubík a Ing.Voldán- Praha. U nás, myslím tehdejší ČSSR i když Rudolf Šubík z Botanické zahrady v Praze žil v Čelákovicích od svých devíti let, v Čelákovicích se vyučil zahradníkem a potom působil v Botanické zahradě v Praze. Z Brna je znám Dr.B.Schütz, Z.Fleischer a A.Hlinecký. Další kteří nám přirostli k srdci pro svůj vztah k našemu kroužku jsou B.Rektořík z Milovic, L.Kozelský z Kolína Slávek Vojta z Pardubic, Ing.Standa Havelka a K.Rajtmajer z Prahy J.Krůta ze Šluknova z Liberce pak ještě p.Venclů, Schovánek, Löwová, Ing.Horyna a Papoušek. Z Kladna K.Kníže-později z Prahy či z Limy z Peru. Př.Hladký z Dobřínska a J.Říha z Lysé n/L. se kterým se seznamujeme u Rektoříků a v neposlední řadě i p.Karmazín z Radouše.
      Rok 1965 byl významný nejen pro čelákovické, ale i pro československé katusáře.Po létech máme zase časopis. Podařilo se tak navázat na Kaktusářské listy vycházející v létech 1926 až 1941. Nový časopis KAKTUSY je sice avizován jako občasník, ale díky nadšencům kolem něj vycházel pravidelně. Pamatuje ještě někdo co to byl za problém sehnat papír nebo dobrý papír. V tomto roce je náš předseda Z.Červinka už plnoletý, opouštíme zahrádkáře a pionýry a zakládáme si svůj spolek- pochopitelně pod svazem zahrádkářů. Přistupujeme na pravidla, stáváme se členy národní fronty do výboru musí komunisti. Ty nemáme tak losujeme koho budeme s touto poctou vykazovat. Stejně to nikdo nebude kontrolovat, je už rok 1965. Vychází druhé vydání KAKTUSY Pažout-Valníček-Šubík a kdo nezaváhá má literaturu, časopis a už víme kde jsou výstavy, kroužky a kaktusy. Důsledek- členů přibývá a i když se členská základna stále obmněňuje máme pevný základ a pod dvacet už neklesáme. Stahujeme členy z okolí několika okresů. V budoucnu se sice někteří trhnou a založí svůj kroužek, ale nevadí, už je nás na přežití dost. Pořádáme výstavy a zájezdy. Je doba pro spolky příznivá. Když JZD půjčí autobus můžeme za stovku projet republiku. Kaktus v té době stojí do 5,-Kčs. Členů je dost a některé ani kaktusy moc nezajímají. Rádi jezdí na výlety, ne každý má ještě auto a ne každý byl v Olomouci, Brně, Písku či Liberci.Máme alespoň plný autobus a je to ještě o něco levnější. V Liberci je pořádán zdařilý IX.sjezd kaktusářů. V roce 1967 se čs.kaktusáři opět dostávají na naleziště. Máme zprávy od př.Habermanna a Knížete. V časopise se objevuje první barevná fotografie- je rok 1968. V tomto roce se díky srpnu můžeme zase svobodně spolčovat. 9.12.1968 povolí ministerstvo vnitra vznik Svazu českých kaktusářů- po letech zase legální samostatný spolek pod nikým. Buhužel ne nadlouho -ale kaktusy kvetly dál a za všech okolností. A věřím, že pokvetou i za kapitalismu a v evropské unii. Máme semena s polními čísly Kz. Koná se jubilejní X.sjezd v Ostravě. V té době je již 74 základních organizací, v roce 1971 již 81 s 3670 členy. V roce 1969 pořádáme již tradiční výstavu a podaří se nám přilákat i redaktora časopisu ABC, vystupujeme v televizi v pořadu Vlaštovka a členská základna se stabilisuje. Významným přínosem pro náš kroužek bylo seznámení s kaktusáři z Písku. Když řeknu Dvořáci Písek každý ví o co jde. Jmenoval bych i další, ale seznam by byl moc dlouhý. Velmi zdařilé byly i společné akce pořádané námi, Písečáky a Čáslaváky. Bohužel jako tradice se je nepodařilo udržet.
Rok 1989 a následující rozdělení Československa proběhlo bez větších komplikací, dále existuje Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů, jako koordinátor dalšího dění a jednotlivé spolky, které už není problém zakládat, se stávají samostatnými organizacemi. Celého jednání se účastní i náš předseda ing.Z.Červinka a nakonec je zvolen prvním polistopadovým presidentem společnosti.
Z historie snad ještě stojí za zmínku založení první kaktusářské prodejny v Chrudimi a aktivity Pavla Pavlíčka a Dračí Sluj v Pískové Lhotě a L.Horáček. Kdyby se někomu zdálo, že zde uvádíme úspěchy jiných kroužků a podezíral nás z chlubení cizím peřím tak ne. Pochopte situaci malého kroužku. Mnoho akcí musíme dělat společně nebo našim členům doporučovat akce cizí. Efekt zůstane u nás doma v podobě členstva. Náš kroužek vždy byl a zůstane závislý na činnosti okolních kroužků. Několik našich členů je i členy jinde a zúčastňují se jen těch akcí, které je zajímají a jsou u nás vždy vítáni.
Již teď si troufnu tvrdit, že udělování Zlatých Albertů bude jednou také považováno za historickou událost pro naši společnou zálibu významnou.
V roce 2001 vznikly na chrudimské stránce první kaktusářské internetové noviny.
V roce 2005 se sešlo v Chrudimi u příležitosti "zavírání sezony" asi 1400 kaktusářů. Shodou okolností tato akce následovala po obdobné evropské akci v Belgii s několika stovkami účastníků. Vezmeme-li u úvahu zanedbatelný počet lidí obdobného zájmu na zbytku zeměkoule, můžeme konstatovat - když se sejdeme, je to největší akce tohoto typu na celé planetě. Díky Pavle, pozvi nás zase příští rok. Další lze najít na stránce Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů .





úvod